O nás        Historie centra

Stručný přehled dějin zámku TLOSKOV u Neveklova

Tvrz a ves Tloskov se poprvé připomíná v roce 1376. Majiteli v té době byli Jeniš a Jindřich z Tloskova. Dále následovali Ctibor a Vilém, po nich Kuneš z Tloskova. Ten prodal Tloskov na počátku vlády Jiřího z Poděbrad bohatému Janu Řepovi z Neveklova, jež se od roku 1460 usídlil na Tloskově.

Jan Řepa z Neveklova byl zemským soudcem a významným příslušníkem rytířského stavu. Po něm následoval jeho syn Jan, přísedící zemského soudu, který zemřel roku 1524 a je pohřben v neveklovském kostele. Posledním z rodu Adam Řepa, rovněž bohatý a významný, zemřel roku 1574. Po něm majetek zdědil Bernard Hodějovský z Hodějova, který též zastával významné zemské hodnosti. Po něm následoval Smil Hodějovský, jenž se činně zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 - 1620 a byl proto odsouzen ke ztrátě všeho majetku. Roku 1622 se stal majitelem Tloskova známý katolický politik Pavel hrabě Michna z Vacínova. Po něm jeho syn Jan a dále jeho bratr Václav. Roku 1667 zemřel bez dědiců a panství se ujal bratranec Sigmund, jenž záhy zemřel. Vdova po Sigmundovi roku 1669 prodala Tloskov Václavu Karlu hraběti Čabelickému ze Soutic. Jeho syn Jan Václav prodal roku 1707 Tloskov Jeronýmu hraběti Coloredovi z Wallsee, významnému státníku, zemřelému roku 1726.

Původní tvrz byla mezitím za Hodějovských přestavěna na opevněný zámek. Jeho historicky první dochovaný popis je ze sklonku vlády Čabelických. Přístup k zámku byl po mostě přes vyzděný příkop, který obklopoval budovu ze všech stran. Zámek byl jednopatrový a nad ním se tyčila věž s hodinami a zvonem. Poté koupil Tloskov Jáchym hrabě Pachta z Rájova. Ten skončil tragicky v roce 1742, kdy jej francouzské vojsko ustupující z Prahy vzalo s sebou jako rukojmí. Stařičký hrabě Pachta nevydržel útrapy a krutou zimu, zemřel 2. prosince, zemřel na cestě. Dědic Arnošt Karel měl velmi slabý zrak, byl znamenitým hudebníkem a znám svou dobročinností. Byl pětkrát ženat, poslední manželka jej svou marnotratností o vše připravila. Tloskov prodán ve veřejné dražbě roku 1797. Hrabě Pachta zemřel u svého přítele hraběte Vrtby v Janovicích v požehnaném věku 105 let. Tloskov vydražil známý pražský lidumil, bohatý válečný dodavatel, plukovník Jakub baron Wimmer.

Za Pachtů z Rájova na zámek přistavěno druhé patro a zřízen park se zahradou a bažantnicí. Roku 1761 se zde narodil Arnošt Růžička, který se stal roku 1815 biskupem v Českých Budějovicích (zemřel roku 1845).

Baron Wimmer dal celý zámek od základů přestavět, avšak již roku 1805 jej prodal pruským hrabatům z Pourtalés. Ti přistavěli obě křídla zámku na hlavní budově směrem do parku, osadili trojúhelníkový římsový štít. Věžička byla zachována. Od rodu Pourtalés jej roku 1872 koupil Čeněk Daněk, známý průmyslník. Narodil se v roce 1827 ve východočeských Cholticích, výborný strojník. V roce 1853 založil vlastní továrnu. Roku 1861 zvolen poslancem Sněmu českého a posléze císařem povýšen do šlechtického stavu s titulem „z Esky“ (z Výhně). Do Tloskova za jeho doby jezdíval ke své sestře Anně Horákové, první ředitel Národního divadla v Praze, F. A. Šubert, spisovatel, dramatik a vynikající osobnost kulturního života té doby. Jeho sestra v Tloskově zemřela roku 1898. V roce 1914 byla zahájena rozsáhlá adaptace hlavního průčelí a celý zámek byl důkladně opraven dle návrhu vídeňského architekta Egona z Leuzendorfů. V pracích pokračováno v letech 1921 -1923, přistavěna terasa na sloupech, zřízeno nové schodiště, vstupní síň a ozdobné štíty. Park u zámku dostal anglický charakter a měl rozlohu 20 ha. V letech 1923 -1924 park upravován zahradním architektem Molnázem a to především před hlavním průčelím zámku.

Roku 1943 byl Tloskov zabrán německou okupační správou a Oskar Daněk obdržel náhradou zámek Jemniště, odebraný českému hraběcímu rodu Šternberků. V letech 1945 - 1947 byl v Tloskově Domov mladých pracovníků vynálezců.

V roce 1948 zámek přidělili družstvu Dereda a Umění lidu z Aše. Byly zde vyráběny loutky a hračky. Poté zde více jak dva roky sídlila vojenská poddůstojnická škola. Od roku 1957 byl zámek prázdný až do 1. listopadu 1959, kdy byl přidělen ústavu sociální péče pro děti a mládež. Na přelomu 21. století prošel areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.